Vrtek v Liechtesteinsku (19. - 23. 6. 2003)

25.06.2003 13:30

Bylo 19. 6. 2003, pár minut před šestou hodinou večer, když jsme naložili všechny potřebné věci, hlavně teda muzikanty a tanečníky do tří červených transitů našeho Jirky a vyrazili na "mafiánskou" cestu směr Lichtenštejnsko, kde nás čekalo vystoupení na folklorních dnech "Vaduz 2003". Cesta probíhala bez problému, teda jen do té doby, než si Peťa koupil specialitku u strýčka Donalda. A v tu ránu si po dobu celého zájezdu získal přezdívku "Blinkáček". Na druhou stranu, ti kteří za jízdy i na zastávkách, které mimochodem byly časté, odfukovali v autě i nahlas (Pavla), z ubíhající krajiny taky moc neměli. Konečně jsme byli skoro u cíle, no tedy na Rakousko-Lichtenštejnských hranicích, kde jsme čekali na toho, který to všechno spískal, na Váňu. Do Vaduzu už to bylo kousek. Protože nás naši hostitelé čekali až odpoledne, vyrazili jsme hned k jednomu z horských jezírek, kde jsme si opekli dobré klobásky. Jen Peťa s díky odmítl. Po ubytování v mládežnické ubytovně bylo zapotřebí pořádně spláchnout žízeň. A samozřejmě zkontrolovat výčepní zařízení, zda po cestě neutrpělo nějakou újmu.V sobotu dopoledne nás čekala prostorová zkouška ve vaduzkém sále, ve kterém se konal hlavní večerní program. "Jé, kéž by Opava měla podobný sál." Protože teplotní rekordy letošního léta se nevyhnuly ani Lichtenštejnsku, trávili jsme sobotní čas mezi dopolední zkouškou a večerním vystoupením na místním koupališti. Už i Peťa byl schopný pohybu a komunikace. Večerní program proběhl skvěle. Úvod obstarali naši hostitelé a pak už byla řada na nás. Ostudu jsme neudělali, ba naopak... V neděli dopoledne nás čekalo vystoupení na vaduzkém náměstí. Bylo vidět, že je to turistické místo, protože obecenstvo bylo opravdu světové. Kromě samotných Lichtenštejnců se na nás koukali také Japonci, Indové, Američané, Češi, Slováci...No, zdržovali se tam hlavně kvůli dobrému českému pivu, které Jirka s Mirkem čepovali. Po vystoupení jsme se, díky Petarovi, povozili na místních "kolotočích" a vyrazili na koupaliště. Zase totiž padaly teplotní rekordy. Ještě že jsme měli Mária, který svým šarmem opět vyjednal volný vstup. Večer před odjezdem jsme trávili všichni společně u Artura na zahradě jeho rodinného domku. Nechyběl ani kulturní program, který se prodloužil až do brzkých ranních hodin. Ještě že jsme měli Mária. Peťa už byl úplně v pořádku a sledoval program s velkým zájmem. V pondělí nás čekala cesta domů, ale protože zase padaly teplotní rekordy, vyrazili jsme nejdříve k horskému jezeru, kde jsme v klidu snědli všechny zbylé zásoby, vyslechli si sehranost kravských zvonců, rozloučili se s Váňou, Katkou, Máriem a Jurou, a vyrazili směr Opava. V úterý nad ránem jsme byli doma